Rodičovská linka | Týrání a zanedbávání

Týrání, zneužívání a zanedbávání

Co se dozvíte:

  • Kde je hranice mezi trestem a týráním dítěte
  • Podle čeho poznat, že je dítě týrané
  • Co dělat, když vím o tělesně týraném dítěti

Týrání, zneužívání a zanedbávání dítě má dlouhodobé následky na psychiku dítěte, v některých případech představují i ohrožení jeho života. U týraných a zanedbávaných dětí se objevují poruchy chování a zvýšená agresivita, úzkosti a deprese, sebepoškozování, sklon k závislostem.  V dospělosti mají problém s navazováním kvalitních vztahů. V této časti se budeme zabývat tématem fyzického a psychického týrání dětí. Zaměříme se také na zanedbávání a sexuální zneužívání dětí.

Podle čeho týrání poznat

Podle čeho můžete například poznat, že je dítě fyzicky týrané.

  • Jasným signálem jsou nejrůznější poranění: popáleniny, modřiny, stopy po pásku, zvláště když se vyskytují opakovaně na stejných místech či na  místech, kde je dítě těžko mohlo získat samo – např. na zádech, hýždích, po stranách trupu... Dítě je nechce nebo věrohodně neumí vysvětlit a snaží se je skrýt (např. odmítá se svléknout).
  • Dítě nápadně, úlekem, reaguje na běžný dotek nebo přibližení (např. chcete-li je pohladit nebo poplácat po rameni).
  • V přítomnosti rodičů projevuje strach, nejistotu nebo nápadnou poslušnost, se zjevným strachem a nejistotou.
  • Otálí s odchodem ze školy, z kroužků, vzbuzuje dojem, že se domů netěší.
  • Mluví o tom, že je rodiče bijí, že mu nadávají, často mu něco zakazují, že doma nechce být.
  • Projevuje nízké sebevědomí, bez zjevné příčiny působí smutně a ustrašeně.
  • Projevuje se u něho vztek a agresivní chování vůči vrstevníkům.

I když se rodiče chovají vůči dítěti nepěkně, to na nich přesto lpí a nechce jim dělat potíže, někdy je i omlouvá.  Může mluvit o tom, že chování  rodičů je pro něj vlastně normální. Často se obává, že by o rodiče mohlo přijít, skončit v dětském domově. Podle našich zkušeností se děti nesvěří většinou hned napoprvé. Někdy si vybírají náhradní témata či si v rámci kontaktu dospělé testují. V některých případech dítě nemluví o své zkušenosti, ale buď se dotazuje „teoreticky“, či mluví o zkušenosti dítěte, kterému se údajně týrání a zneužívání děje. V tomto případě je důležité akceptovat tuto jeho formu komunikace a počkat na to, až v průběhu rozhovoru připustí, že týrání a zneužívání je vlastně jeho zkušeností.

Modelový příběh

Příběhy, se kterými se setkáváme:

Na Rodičovskou linku telefonoval muž, který uvedl, že v sousedství mají chlapce, který si velmi rád chodit hrát s jejich synem. Jedná se o chlapce, kterému je 10 let. U chlapce si všimli při bližším kontaktu, že má na těle modřiny. Syn jim potvrdil, že mu chlapec sdělil, že když se otec opije, tak chlapce zbije, což se děje opakovaně, matka se otce bojí, takže tomu nečinně přihlíží...

Doporučujeme

Pokud máte podezření na tělesné týrání dítěte, doporučujeme

  • Podezření na tělesné týrání můžete nabýt na základě opakovaně se vyskytujících varovných signálů, případně si je ověřit rozhovorem s dítětem.(např. Všiml jsem si, že máš na rukou modřiny.”)
  • Je zcela přirozené, že se u takto těžkého tématu mohou u Vás objevit různé emoční reakce nebo dokonce panika, snaha okamžitě něco udělat, což může být kontraproduktivní. Je potřeba sebe sama tzv. ukotvit – zvládnout vlastní emoce, připravit se na hledání řešení.
  • Můžete se proto nejdříve obrátit k nám na Rodičovskou linku. Můžete zde sdílet své pochybnosti, zda je Vaše podezření namístě, zda už je situaci dítěte na nahlášení, zda se situace dítěte nemůže zhoršit atd. 
  • Pokud se vám dítě svěří, oceňte jeho odvahu (jsem moc rád(a), že mi to říkáš, určitě to pro tebe není snadné”), dejte mu najevo, že berete jeho sdělení vážně. Důležitá je účast vyjádřená vážným tónem a reflektováním toho, co dítě říká: („takže táta přišel, křičel na tebe, zahnal tě do kouta a kopl tě“…).
  • Nezpochybňujte, co dítě uvádí. Pouze odborník může posoudit, zda skutečně došlo k tomu, co popisuje.
  • Ubezpečte dítě, že jeho situace a chování rodičů nejsou v pořádku a že to není jeho vina („tohle by rodiče dětem dělat neměli a ty za to nemůžeš, že se takhle chovají“).
  • Mluvte s dítětem o jeho pocitech („asi jsi měl strach“, „to ses musel cítit hrozně“ atd.), pokud emočně reaguje, např. pláče, sdělte mu, že má právo být smutné, naštvané, lítostivé, mít pocit nespravedlnosti.
  • Neslibujte dítěti, že sdělené informace zůstanou tajemstvím, naopak mu na rovinu sdělte, že musíte podniknout kroky, abyste je ochránili, že je to vaše povinnost („To, co jsi mi řekl, je hodně závažné a já si to pro sebe nemohu nechat”).
  • Proberte s dítětem možné kroky k řešení jeho situace.  Dejte prostor jeho otázkám a opět i pochopení jeho pocitům.  („Chápu, že se teď možná bojíš, ale můžeme spolu probrat různé možnosti, jak dál postupovat.”).  Vytvoříte-li s dítětem nějaký plán, na závěr si ho zopakujte, ubezpečte se, že dítě všemu rozumí.
  • Pokud je dítěte zraněné, má modřiny, nechce se vrátit domů, kontaktujte RZS, policii ČR popř. OSPOD.

Videa, články, podcasty

Často se ptáte

Z hlediska trestního zákona máte při podezření na týrání a zanedbávání dvě hlavní povinnosti:

  1. překazit trestný čin (§ 367, zákon č. 40/2009 Sb.) tj. to znamená učinit taková opatření, aby čin nemohl být dále páchán
  2. oznámit trestný čin (§ 368, zákon č. 40/2009 Sb.)) tj. bezodkladně kontaktovat policii nebo státní zastupitelství podle místa spáchání trestného činu a čin oznámit

Oznamovací povinnost vymezuje také zákon o sociálně právní ochraně dítěte (SPOD):
Dává možnost (v § 7) každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno.

§ 10 pak vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené.

Ad 1) z pozice jiné osoby je prakticky nemožné zabránit týrání nebo zanedbávání dítěte jinak, než oznámením trestného činu podle bodu 2). To je však namístě především v situaci, kdy zjistíte jasné stopy fyzického násilí na dítěti, případně se od dítěte dozvíte závažné informace svědčící o jeho bezprostředním ohrožení (např. dítě mluví o tom, že bude bito nebo že se chystá kvůli tomu, co se doma děje, k útěku). V ostatních případech je vhodnější postupovat podle zákona o SPOD a ohlásit situaci dítěte na oddělení sociálně-právní ochrany (OSPOD) při místním úřadu v místě bydliště dítěte.  Pracovníci OSPOD jsou povinni každé oznámení prošetřit a podniknout další kroky, popř. přizvat Policii ČR.

Svoje podezření můžete oznámit anonymně nebo požádat pracovníka OSPOD o zachování mlčenlivosti.  Pracovníci OSPOD jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobě, která upozornila orgán sociálně právní ochrany na možné ohrožení dítěte dle § 57 zákona o SPOD.

Přístup policistů při výslechu dítěte by měl být velmi citlivý. Dítěti se nabídne možnost, zda chce hovořit (být vyslechnuto) s osobou stejného nebo opačného pohlaví. Výslech je veden mimořádně ohleduplně, s ohledem na pohlaví a věk dítěte a provádí jej vždy osoba speciálně k tomu vyškolená. Výslech zpravidla probíhá ve specializované výslechové místnosti, v příjemném prostředí. Může se jednat o časově náročný výslech, jelikož je zapotřebí provést ho podrobně a úplně tak, aby nemusel být opakován a dítě nebylo vystavováno opakované traumatizaci. Z výslechu je pořízen záznam, který slouží jako důkaz pro soudní řízení.

Takové pochybnosti jsou pochopitelné. Pokud však máte důvodné podezření na fyzické týrání dítěte, vzniká vám tím povinnost oznámit trestný čin, tím předáváte zodpovědnost OSPOD nebo orgánům činným v trestním řízení. Ty mají nástroje na šetření a řešení situace dítěte.

Potřebujete se poradit?

Poradna

Vyberte si téma, o kterém se chcete dozvědět.

Zavolejte nám

Chcete si raději promluvit po telefonu?

Po-čt 9-21h, pá 9-17h

606 021 021 mimo provoz

Operátor O2

Napište nám

Proberme na chatu nebo e-mailu, co Vás trápí.

chat mimo provoz

V neděli 17-21h

e-mail volno

Odpověď do 3 pracovních dnů

Rodičovská linka nabízí krizovou pomoc a základní sociální poradenství prostřednictvím telefonu, chatu a e-mailu. V případě potřeby předáváme kontakty na další instituce a konkrétní odborná pracoviště. Služba je určena rodičům, rodinným příslušníkům a ostatním dospělým jednajícím v zájmu dětí (pedagogové, trenéři atp.). Můžete se na nás obracet s nejrůznějšími starostmi, které se týkají dětí, dospívajících a mladých dospělých do 26 let.

Služba je anonymní. Je pro klienty z celé ČR. Na lince pracují psychologové a odborní pracovníci, kteří mají dlouholetou praxi v rodinném poradenství.