Rodičovská linka | Psychické problémy

Psychické problémy

Co se dozvíte:

  • Jaké jsou varovné signály sebevražedného chování
  • Co jsou nejběžnější příčiny myšlenek na sebevraždu
  • Jak rozeznat akutní signály ohrožení života
  • Jak je to se sebepoškozováním u dětí
  • Kdy vyhledat pomoc odborníka

V posledních letech přibývá rodičů, kteří se na nás obracejí kvůli psychickým obtížím svých dětí. Domníváme se, že dlouhodobě se zhoršuje psychická odolnost dětí, ať již vlivem narůstající tendence rodičů chránit děti před přirozenými vývojovými výzvami, či vlivem traumatizujících situací v rodině (např. rozpad rodiny).K tomu se přidružuje koronavirová epidemie, která zasadně narušila běžný život dětí a otřásla jejich pocitem, že svět je bezpečné místo, které má svůj řád. V této části se budeme zabývat nejčastějšími projevy psychických obtíží u dětí např. sebepoškozováním, sebevražedným chováním, úzkostmi a depresemi.

Sebevražedné chování

O sebevražedném chování u dětí mluvíme tehdy, když se jedná o zaměrné jednání s cílem ukončit svůj život. Sebevraždě zpravidla předchází dlouhé období kumulace tlaku, potíží a negativních emocí. Konkrétními příčinami myšlenek na sebevraždu mohou u dětí být např. šikana, traumatizující zážitky, potíže v rodině, potíže ve škole, prospěch, osamělost nebo psychické onemocnění.

Sebevražednému jednání předchází postupné změny ve vnímání a prožívání. Typické je tzv. tunelové vidění, kdy člověk přestane vnímat své možnosti a zdroje podpory v okolí i v sobě. Soustředění a emoce se zaměřují směrem, ve kterém dominuje zoufalství, beznaděj a strach. Časté jsou také pocity studu, selhání, viny, a rostoucí hněv, který člověk obrací sám proti sobě. Úleva od tohoto neustálého tlaku a utrpení je velmi lákavá a jako jediný možný způsob osvobození se může  člověku jevit sebevražda.

Fáze

  1. Sebevražedné myšlenky - myšlenky na to si vzít život se stávají intenzivnější a nutkavější. O tématu sebevraždy může dítě mluvit v náznacích či je zobrazovat v obrázcích.
  2. Sebevražedné tendence - myšlenky na smrt dostávají jasné obrysy a dochází k přípravě  konkrétního plánu sebevraždy, např. dítě může psát dopis na rozloučenou, mluví o způsobu, jakým by se chtělo zabít.
  3. Sebevražedné jednání - pokus o sebevraždu nebo dokonaná sebevražda.

Myšlenky na sebevraždu prožívají kromě dospělých i děti, a to v jakémkoliv věku. Častěji se objevují až v období puberty a adolescence. Z vývojového hlediska je v tomto období běžná náladovost, silné emoce a určitá fascinace tématem smrti. Je však důležité si dát pozor na to aby dospělí v okolí nepřehlíželi či nebagatelizovali varovné signály rozvíjejících se sebevražedných myšlenek u dítěte.

Varovné signály, které nám dávají najevo, že dítě na sebevraždu myslí mohou být:

  • Náhlá změna chování - např. více se uzavírá do sebe, ztrácí zájem o vrstevníky či koníčky, je podrážděné, náladové, vzteklé nebo smutné
  • Vyjadřování pocitů beznaděje - „nic nemá smysl”, „život je trápení
  • Mluvení o smrti jako o řešení (může být i v rámci humoru, v afektu atd.) - „kdybych tady nebyl, už byste se netrápili,” „nejlepší bude se zabít

Modelový příběh:

Na Rodičovskou linku telefonuje matka, která má poslední dobou potíže v komunikaci s šestnáctiletým synem. Neustále se hádají, syn je náladový a uzavřenější. Připisovala to normální pubertě, ale během jedné z hádek syn v afektu zařval, že by byli všichni šťastnější, kdyby tu nebyl, že se půjde zabít. Volající je z toho vyděšená, bojí se téma se synem znovu otevřít, ale musí na to stale myslet. Chtěla by se poradit, jak v takovéhle situaci postupovat.

Doporučujeme

Nepodléhejte představě, že mluvením o sebevraždě vnuknete dítěti tento nápad. Nebojte se dítěti sdělit otevřeně, že vás napadlo, že by mohlo myslet na sebevraždu. V případě, že se vám otevře a svěří, pozorně naslouchejte a vyvarujte se vyvolání pocitů viny (“přece bys nám to neudělal”) nebo shazování jeho potíží (“z toho vyrosteš” “to přeci řeší každý”). Přijměte jeho pocity s pochopením (“to úplně chápu, to je těžké se takto cítit”). Doptávejte se konkrétně, abyste zjistili, v jaké fázi dítě je, co mu myšlenky spouští atd.

Podpořte své dítě, že na tyto myšlenky nemusí být samo a oceňte je, že o tom dokázalo mluvit. Společně vyhledejte odbornou pomoc. Můžete také vytvořit krizový plán pro okamžiky, když ho přepadne silné nutkání si vzít život - kam zavolat, za kým jít, aby měl pomoc ihned dostupnou. Může kdykoliv zavolat na Linku bezpečí. Vnímejte své limity a postarejte se také sami o sebe, abyste zvládali být oporou pro své dítě v takto náročné situaci, můžete zavolat na Rodičovskou linku nebo na jakoukoliv jinou krizovou linku.

Akutní signály ohrožení života

  • Náhlé zklidnění po dlouhém období zoufalství.
  • Vyhledávání informací o způsobech sebevraždy.
  • Mluvení o plánu, konkrétnější vyjádření – např. “v té době už tu nebudu.”
  • Dávání věcí do pořádku, dopis na rozloučenou - mnohdy mohou napsat vzkaz na rozloučenou vrstevníkům či ho zveřejnit na sociálních sítích.

V případě, že se dozvíte, že vaše dítě už plánuje sebevraždu, nenechejte je pokud možno o samotě a co nejdříve kontaktujte odbornou pomoc – záchranná služba, krizové centrum či psychiatrická léčebna.

Sebepoškozování

Sebepoškozování je úmyslné ubližování vlastnímu tělu, bez cíle zemřít. Sebepoškozování se však může vymknout z kontroly a být život ohrožující. Jedná se o dysfunkční a rizikový způsob zvládání náročných situací.

Pokud si dítě dlouhodobě ubližuje, je to především signál, že se v něm něco děje, má nějaké trápení, něco mu chybí. Velmi často je to dlouhodobý stres dítěte (rozvodové spory, domácí násilí, vyhrocené konflikty mezi dítětem a rodiči v pubertě), k sebepoškozování sahají také dětí traumatizované (týrané nebo zneužívané).

Dospělí velmi často na sebepoškozování reagují strachem, zlobí se na dítě, mají tendenci je hlídat a sebepoškozující chování zakázat, nebo dokonce trestat. To však vede k ještě většímu napětí dítěte, které reaguje uzavřeností a odmítáním jakékoliv pomoci. Pokud však nejde u dítěte o pouhý experiment, bude potřebovat adekvátní terapeutickou péči.

Původním cílem je zpravidla najít úlevu, překrýt psychickou bolest bolestí fyzickou. Postupně se vytváří závislost. Sebepoškozování probíhá skrytě, dítě se za sebepoškozování může stydět, začíná problém vnímat jako své opakované selhání, jeho napětí roste a v důsledku toho hledá tímto způsobem úlevu stále častěji. Pokračuje to takto v bludném kruhu:

Spouštěč -> silné pocity napětí, úzkosti a depresivní nálady -> myšlenky na akt sebepoškození -> snaha odvrátit toto jednání -> sebepoškozující akt -> uvolnění tenze, někdy nával pocitů viny a studu.

V tomto ohledu je sebepoškozování návykové chování, které je velmi náročné překonat pouze „pevnou vůlí”. Také to znamená, že se může frekvence a závažnost sebepoškozování zhoršovat.

Jak poznat, že se dítě sebepoškozuje

  • Má opakovaně nevysvětlitelné řezné rány, modřiny.
  • Může mít obvázané ruce (náramky, hadříky), i v horku chodí zahalené, vyhýbá se společnému převlékání nebo sprchování.
  • Svá zranění se snaží vysvětlit přirozeným způsobem, případné je bagatelizuje nebo o nich odmítá mluvit.

Modelový příběh:

Na Rodičovskou linku volá otec, kterého kontaktovali vedoucí z tábora, kde je jeho dcera. Dozvěděl se od nich, že se jim jeho dcera svěřila, že se sebepoškozuje. Je to pro něj šok, má o ni strach. Nevěděl, že se s ni něco děje, nikdy se s tím nesetkal a rád by se poradil, jak s dcerou komunikovat a jak jí pomoci.

Doporučujeme

  • I když máte dojem, že situace je alarmující, je důležité se na řešení připravit – jde nejspíš o dlouhodobý problém, kde rychlý a rázný zásah může být kontraproduktivní.
  • K rozhovoru s dítětem přistupujte v klidu, bez výčitek a odsuzování, dejte pochopení jeho studu.
  • Zjistěte dotazováním míru závažnosti a případné závislosti (např. jak dlouho to trvá, jak často to dělá, dítě mluví o tom, že sebepoškozování je jediný způsob, který mu přínáší úlevu)
  • Nenuťte je ke slibu, že s tím hned přestane, vytvořte raději spolu krizový plán či vymýšlejte spolu možnosti, jak v tu chvíli ventilovat napětí jiným způsobem.
  • Nabídněte dítěti možnost kontaktovat Linku bezpečí, kde se sebepoškozováním odborně pracují – pomáhají dětem zvládat potřebu se zranit a nabízejí i jiné, zdravější způsoby jak napětí ventilovat, umí dítěti srozumitelně vysvětlit, jak je důležité vyhledat pomoc.
  • Nalezněte pro své dítě odbornou pomoc psychoterapeuta, se kterým se mohou zaměřit na příčiny vzniku potíží.

Videa, články, podcasty

Často se ptáte

Je přirozené, že ve vás takovéto sdělení od dítěte vyvolá emoce. Můžete být v šoku, může to vaše dítě zmínit v nevhodnou chvíli (např. během hádky). Je tedy pochopitelné, že ne vždy zareaguje člověk tak, jak by jeho dítě potřebovalo. Důležité teď je nenechat to být a téma s dítětem znovu otevřít a v klidu si o něm promluvit.

V případě sebevražedných myšlenek silně doporučujeme, aby dítěti byla co nejdříve poskytnutá odborná psychologická či psychiatrická pomoc.

Můžete mít v takovéto situaci jako rodič silné obavy nechat své dítě o samotě, což je pochopitelné. Právě proto je důležité si společně sestavit krizový plán, co bude dělat v případě, že je přepadne nutkání si sáhnout na život. Doporučujeme mít čísla na krizové linky či blízké osoby po ruce - uložené v telefonu, doma zvýrazněné na nástěnce atd. V případě akutního ohrožení doporučujeme dítě hospitalizovat.

Sebepoškozování je velmi citlivé téma, vzbuzující pocity viny a selhání na straně dítěte. Může pro něj být náročné se svěřit svým rodičům, které vidí každý den. Dejte mu čas a prostor, nabídněte mu volání na Linku bezpečí či jinou odbornou pomoc, aby mělo možnost o tom mluvit anonymně. Netlačte na to, aby se vám se vším svěřovalo, ale podporujte ho v tom, že tu pro něj jste a může za vámi kdykoliv přijít.

Je přirozené, že jako rodič dítěte můžete cítit pocity viny, selhání a obavy ze své role v jeho potížích.  Psychické napětí vedoucí k sebepoškozování je zpravidla způsobeno kombinací mnoha dlouhodobějších faktorů -  události v rodině, škole, vztahy s vrstevníky, osobnostní ladění  a emocionalita dítěte a další. Zjednodušeně řečeno - většinou nemá pouze jednu příčinu. Potíže v rodině mohou být jedním z faktorů. Můžete si otevřeně se svým dítětem promluvit o tom, jak se doma cítí a jestli by potřebovalo změnu ve vašem přístupu či vztahu.

Důrazně doporučujeme pomoc odborníka v situaci, kdy dítě se sebepoškozuje opakovaně a začíná mu to přinášet úlevu. Avšak nikdy není od věci situaci dítěte s odborníkem zkonzultovat, ať už na Rodičovské lince nebo v některém odborném zařízení. Hodně záleží na tom, jak se Vám podaří s dítětem otevřeně promluvit a nahlédnout na příčiny jeho chování. Neošetřené sebepoškozování má zhoršující se tendenci. V rámci odborné péče se může dítě naučit vhodnější způsoby zvládání stresu, o které se může do budoucna opřít. Dále tam může mít bezpečný prostor řešit příčiny, které ho vedly k rozvinutí sebepoškozování. V některých případech je vhodná rodinná terapie.

Potřebujete se poradit?

Poradna

Vyberte si téma, o kterém se chcete dozvědět.

Zavolejte nám

Chcete si raději promluvit po telefonu?

Po-čt 9-21h, pá 9-17h

606 021 021 mimo provoz

Operátor O2

Napište nám

Proberme na chatu nebo e-mailu, co Vás trápí.

chat mimo provoz

V neděli 17-21h

e-mail volno

Odpověď do 3 pracovních dnů

Rodičovská linka nabízí krizovou pomoc a základní sociální poradenství prostřednictvím telefonu, chatu a e-mailu. V případě potřeby předáváme kontakty na další instituce a konkrétní odborná pracoviště. Služba je určena rodičům, rodinným příslušníkům a ostatním dospělým jednajícím v zájmu dětí (pedagogové, trenéři atp.). Můžete se na nás obracet s nejrůznějšími starostmi, které se týkají dětí, dospívajících a mladých dospělých do 26 let.

Služba je anonymní. Je pro klienty z celé ČR. Na lince pracují psychologové a odborní pracovníci, kteří mají dlouholetou praxi v rodinném poradenství.