Šikana

Jak poznat šikanu?

Na první pohled ji někdy není snadné rozeznat od běžného pošťuchování. U pošťuchování jsou síly vyrovnané a děti poznají, kdy je čas přestat. U šikany je to jinak – jeden útočí, druhý trpí. A i když dá oběť najevo, že jí to vadí, útočník většinou nepřestává. Výjimkou může být jen falešná omluva, když ho přistihne dospělý.

• Šikana není jednorázová hádka. Je to opakované, záměrné ubližování, často s cílem vyvolat strach.
• Důležitý je nepoměr sil – fyzický, psychický či početní.
• Pokud se „baví jen jedna strana“, druhé to vadí a ubližuje jí, nejde o srandu.
• Šikana má stupně závažnosti, které se mohou vyvíjet a stupňovat.
• Může probíhat fyzicky, slovně i online, často ve škole, na kroužcích i v kyberprostoru.

Právě proto bývá šikana skrytá a trvá dlouho, než si jí někdo všimne. Důležité je vnímat změny v chování dítěte a ptát se, co se děje, i když odpověď není hned slyšet.

Kdo se může stát obětí šikany?

Prakticky každé dítě. Rozhodující roli nehraje to, jaké dítě je, ale jak je vnímáno ostatními a jaká atmosféra ve třídě panuje.

Dlouhodobá šikana působí jako psychická zátěž, která se může rovnat traumatu. Dítě často žije ve stresu a napětí, co ho čeká další den, cítí strach, stud a bezmoc, začne se vyhýbat škole nebo společnému času s vrstevníky, stahuje se do sebe, přestává mluvit o tom, co prožívá a může mít psychosomatické potíže jako jsou bolesti břicha, hlavy, poruchy spánku.

Šikana zasahuje hluboko do pocitu vlastní hodnoty dítěte. Oběti si často začnou myslet, že si to „možná zaslouží“, nebo že „něco dělají špatně“. Často si to neřeknou ani rodičům. Stydí se, bojí, nechtějí přidělávat starosti.

Kdo šikanuje a proč?

Dítě, které ubližuje ostatním (psychicky nebo fyzicky) označujeme jako agresora nebo útočníka. Ne vždy jde o silnější osobnost s vůlí ovládat. Někdy ubližuje proto, že samo zažívá nejistotu, tlak nebo nedostatek jiných způsobů, jak být v kolektivu vidět, jindy je to oblíbený člen třídy. Velmi často však platí, že šikanu umožňuje prostředí – tedy kolektiv, který mlčí nebo přihlíží, a dospělí, kteří nevědomě posilují mocenské chování.

Kdy má šikana šanci vzniknout?

• Když ve třídě chybí jasná pravidla a důsledné vedení.
• Když dospělí (učitelé, vychovatelé) neřeší „drobné posměšky“ nebo odmítání mezi dětmi.
• Když kolektiv neprojde důležitými fázemi vývoje. Např. upevněním vzájemného respektu a důvěry.

Doporučujeme:

Prevence šikany:

1. Posilujte sebedůvěru a sebeúctu. Děti, které si věří a znají svou hodnotu, bývají méně často cílem šikany. Dítě by mělo vědět: „Jsem v pořádku takový/á, jaký/á jsem.“
2. Mluvte o problémech dřív, než přerostou. „Když ti někdo ubližuje, nejsi slabý/á, naopak, jsi v právu to říct.“ Učte děti mluvit o emocích a prožívání. To snižuje vnitřní napětí a zabraňuje uzavírání do sebe.
3. Podporujte dítě ve vytváření přátelství. Děti, které mají spojence, jsou méně zranitelné. Zároveň umět říct „ne“ je důležité. To je samo o sobě dovednost, kterou je potřeba se učit.
4. Tělesná i psychická nedotknutelnost. Učte děti rozpoznat chování, které je za hranou: výsměch, ponižování, vyhrožování, manipulace. A že když se to děje, má právo to říct.
5. Online svět není výjimka. Šikana se děje i v chatu, na sociálních sítích, v hrách. Mluvte s dětmi o tom, co dělají online, s kým mluví, co sdílí je důležité jak pro vzájemná kontakt a důvěru, tak pro přehled chování dětí v kyberprostředí. Naučte je nahlásit nevhodné zprávy, blokovat agresory a říct si o pomoc.
6. Když se něco stane – reaguj rychle. Pocit ohrožení není slabost. Naučte dítě, že má právo se bránit, utéct, říct to dospělému. Děti se často bojí, že budou považovány za „práskače“. Vysvětlete jim rozdíl mezi žalováním a žádostí o pomoc.

Pohled rodiče – když je moje dítě šikanované

Když se rodič dozví, že je jeho dítě šikanováno, často zažívá silný šok, smutek, vztek i pocit viny – že situaci nepoznal dřív nebo dítě dostatečně neochránil. Orientovat se v postupu, celé situaci a dát adekvátní podporu dítěti nemusí být jednoduché. Obzvlášť, pokud například dítě nechce, aby rodič do situace zasahoval. To vše může zabrat hodně času, zatímco rodič by rád situaci řešil ihned.

Pokud škola zlehčuje problém nebo nepostupuje účinně, přichází stres, frustrace i nejistota, zda zvolil správný postup. V těchto fázích i rodič potřebuje oporu a ujištění, že udělal v danou chvíli, co mohl.

Doporučujeme:

Jak mluvit s dítětem

• Věřte dítěti vše, co říká, i když se situace mohla odehrát jinak. To, jak dítě svoji realitu prezentuje je jeho realita. Dítě vyslechněte a nezasahujte protiargumenty.
• Nebagatelizujte situaci „To přejde“, „Musíš se bránit“.
• Oceňte, že se svěřilo nebo že je ochotné o situaci mluvit. Je to často velmi těžký krok. “Jsem moc ráda, že o tom se mnou mluvíš.”
• Neptejte se „Proč jsi to neřekl dřív“. Místo výčitek nabídněte pochopení. “Uvědomuji si, že to muselo být těžké nechat si to celé pro sebe. Chápu, že nebylo snadné se svěřit. Jsem moc ráda, že jsi našel/a odvahu to říct.”
• Zdůrazněte, že za nic nemůže – vina není na jeho straně.
• Ptejte se konkrétně. “Co se stalo? Kdo byl u toho? Jak často se to děje?”
• Nedomlouvejte s dítětem „tajemství“ o mlčení. Domluvte jak pro něj udělat komunikaci šikany co nejvíce bezpečnou. Vaše role je ochránit, i když má strach.
• Situaci neřešte s rodiči agresora ani jim samotným.

Jak jednat se školou

• Rodič nemá sbírat důkazy. To je povinnost školy.
• Domluvte si schůzku (ne mezi dveřmi), ale s třídním učitelem, výchovným poradcem, metodikem prevence, případně vedením školy. Na schůzce můžete chtít více osob, které mohou k situaci zaujmout stanovisko.
• Na schůzku jděte ideálně oba rodiče nebo si vemte s sebou někoho, komu věříte a kdo s kým se budete na schůzce cítit dobře. Nejde jen o početní rovnováhu, ale také doplnění informací podporu, jestliže jeden z vás bude zahlcen emocemi.
• Připravte se na jednání. Znalost školního řádu a metodiky MŠMT vám pomůže.
• Nepřistupujte ke škole konfrontačně, ale věcně. Sepište si, co se stalo a kdy. Co očekáváte, jaká opatření budou provedena k nápravě šikany a ozdravení kolektivu.
• Pokud byla šikana dlouhodobá, je nutné systematicky pracovat s celou třídou, aby se znormalizovala pravidla chování v kolektivu. Ideálně zrealizovat několik setkání formou her, scének a diskuzí za pomoci externího odborníka a tzv. selektivní prevence.
• Požadujte zápis z jednání, konkrétní termíny a návrhy řešení. Jednu kopii si vezměte domů a přineste ji na další schůzku, aby bylo jasné, které kroky se doposud podařilo zvládnout a na kterých je potřeba ještě pracovat.
• Pedagogové musí uložit agresorům tresty, jako jsou poznámka, důtka nebo zhoršená známka z chování, aby byla jasná zpráva od školy „šikana u nás neprojde jen tak“.

Když škola nejedná

• Pokud škola zlehčuje nebo neřeší situaci:
  • Sejděte se s vedením školy, s ředitelem/kou. Postupujte stejně viz výše. Chtějte zápis a kroky vedoucí k nápravě. Pokud se se šikana nadále neřeší:
  • Oslovte zřizovatele školy
  • Poté je další možností podat stížnost na Českou školní inspekci (ČŠI)
• V krajním případě zvažte změnu školy. Změnu školy volte až jako poslední možnost. Nepřistupujte k ní automaticky, může to dítě ještě víc destabilizovat. Pokud je změna nutná, pečlivě ji naplánujte, nejlépe s odborníkem. Psychická pohoda dítěte je prioritou.

Pokud šikana probíhá mimo školu, kontaktujte OSPOD nebo v závažných případech Policii ČR.

Co dělat, když zjistím, že mé dítě šikanuje jiné dítě?

1. Reagujte klidně a s pochopením

• Zachovejte klid. I když je to těžké.
• Vyslechněte své dítě. Zeptejte se otevřeně, co se stalo, co ho k tomu vedlo. Zajímejte se o jeho pocity a motivy, nejen o fakta.
• Nepopírejte realitu. I „hodné dítě“ může udělat něco špatného. Uvědomění je začátek změny.
• Neobhajujte, ale hledejte souvislosti. Dítěti často něco chybí (bezpečí, přijetí, smysluplná pozornost.)
• Ujistěte dítě, že ho máte rádi a budete hledat způsob, jak mu pomoci situaci napravit.

2. Kontaktujte školu

• Domluvte si schůzku s třídním učitelem, výchovným poradcem, případně metodikem prevence. Mluvte otevřeně a s ochotou spolupracovat.
• Požádejte o konkrétní informace. Co se ve třídě děje? Jak situaci škola vnímá? Jaké kroky už podnikla?
• Zajímejte se o plán nápravy a jak bude pracováno s vaším dítětem i třídním kolektivem.
• Vyžádejte si zápis ze schůzky a kopii si ponechte.
• Škola má možnost uložit výchovná opatření, ale zároveň by měla podporovat změnu a růst dítěte.

3. Když škola nereaguje

• Pokud máte pocit, že škola situaci neřeší, kontaktujte vedení školy a trvejte na otevřené komunikaci. V krajním případě je možné oslovit zřizovatele školy nebo Českou školní inspekci.

Jak pracovat se situací, kdy dítě šikanuje druhé z pohledu pedagoga

Šikana se v kolektivu nerozvine jen tak – často je umožněna klimatem třídy, nízkou mírou dohledu nebo nevšímavostí k drobným signálům. Dítě, které ubližuje, většinou samo potřebuje pomoc. Ne každý útok je hned šikana, ale každý signál ubližování si zaslouží pozornost.

Co je důležité vědět:

• Agresor není „zlý“ – obvykle zažívá vnitřní frustraci, nejistotu nebo tlak.
• Ubližování druhým bývá nešťastným pokusem, jak se vyrovnat se stresem, získat respekt nebo ulevit emocím.
• Cílem není „potrestat viníka“, ale obnovit bezpečí jedince i ve třídním kolektivu, porozumět příčinám a poskytnout nástroje pro zdravé chování.

Doporučujeme:

1. Nečekejte na „důkaz“, jednejte včas. Vnímejte opakující se signály, posměšky, izolaci, změnu v chování. Sledujte atmosféru ve třídě: Kdo dominuje? Kdo se podřizuje? Kdo se směje? Klima ve třídě jistě vnímáte, zaměřit na něj svoji pozornost aktivně může pomoci odhalit šikanu včas.
2. Jednejte klidně a důsledně. Pokud si všimnete nerovnosti ve třídě, s dítětem, které ubližuje, mluvte bez moralizování: „Všímám si, že se opakovaně dostáváš do konfliktu. Moc rád/a ti pomůžu hledat jiné cesty, jak to řešit.“ Nesměřujte otázky na „proč“ – spíše na „co tě vedlo k…“ a „šlo by to jinak?“
3. Spolupracujte a jednejte. Zapojte školního psychologa, metodika prevence, výchovného poradce. Informujte rodiče klidně, věcně, bez obviňování. „Nejde nám o trest, ale o pomoc. Chceme společně hledat cestu.“
4. Chraňte celý kolektiv. Neřešte agresora odděleně. Pracujte s celou třídou: nastavení pravidel, bezpečná komunikace, třídní komunitní kruhy nastavte pravidelně, nikoli jednorázově. Zvyšte dohled na místech, kde dochází k incidentům (chodby, šatny, přestávky).
5. Buďte důslední. Jasně stanovte důsledky za porušení pravidel: důtka, zhoršená známka z chování, přechodný dozor. Komunikujte tato pravidla transparentně a po jejich porušení trvejte na jejich udělení.

Nezapomeňte uznat i snahu o nápravu. Všimněte si změny a oceňte ji.